Macecha byla vyhnána z domu po smrti mého otce. Jen já jsem ji přijala, zatímco se jí všichni smáli. Po dvou letech odešla a já pod její postelí našla krabici se svým jménem…

Když otec zemřel, ukázalo se, že celé své jmění odkázal nám — svým dětem z prvního manželství. Dům, úspory, auto. Maceše nezůstalo nic. Dokonce ani právo zůstat v domě, kde s ním žila dvacet let.

Moji bratři a sestry jásali. Konečně “ta žena” dostala, co si zasloužila. Vždy ji nenáviděli, považovali ji za tu, která zničila naši rodinu, zabrala místo naší matky. Smáli se jí do očí, když se snažila zjistit, co má dělat, kam má jít.

Bylo jí šedesát osm let. Žádní příbuzní, žádné úspory. Otec ji celý život zabezpečoval, posledních patnáct let nepracovala.

Nemohla jsem se na to dívat. Zavolala jsem jí a řekla: “Přestěhujte se ke mně. I když jen dočasně, než se rozkoukáte.”

Bratři a sestry mě zkritizovali.

— Budeš toho litovat. Využije tě, jako využívala otce.

Nic jsem na to neřekla. Prostě jsem maceše pomohla sbalit věci a přestěhovala jsem ji k sobě.

Žily jsme spolu dva roky. Byla tichá, nenápadná. Pomáhala v domácnosti, vařila, snažila se nepřekážet. Občas jsem zachytila její zamyšlený, smutný pohled. Když jsem se ale zeptala, jestli je vše v pořádku, usmála se a přikývla.

Po dvou letech zemřela. Tiše, ve spánku. Lékaři řekli — srdce. Prostě se zastavilo.

Prohlížela jsem její věci. Trocha oblečení, několik knih, staré fotografie. A pod postelí — krabice. Kartonová, převázaná provázkem. Na víku moje jméno, napsané jejím třesoucím se rukopisem.

Otevřela jsem ji. Uvnitř — hromada dopisů, fotografií, dokumentů. Začala jsem číst — a nemohla přestat.

Byly to otcovy dopisy různým ženám. Desítky dopisů. Vyznání lásky, sliby, schůzky. Fotografie s jinými ženami. Bankovní výpisy — pravidelné převody na cizí účty.

Ukázalo se, že otec roky maceše nevěrný. Ne s jednou, ale s několika ženami současně. Měl děti i z jiných vztahů — dvě, o kterých jsme nevěděli. Tajně je podporoval, posílal jim peníze, setkával se s nimi.

A macecha to věděla. Celou tu dobu věděla a mlčela.

V krabici byl její dopis. Adresovaný mně.

“Má drahá. Pokud to čteš, znamená to, že už tu nejsem. Promiň, že jsem to neřekla za života. Chtěla jsem, ale nemohla jsem. Tvůj otec nebyl ten svatý, jakého si ho všichni pamatujete. Byl mi nevěrný celou naši společnou dobu. Věděla jsem to od prvního roku našeho manželství. Ale mlčela jsem. Kvůli vám, jeho dětem. Kvůli rodině, kterou tak naoko cenil a ve skutečnosti ji tak lehce zradil.

Vaši bratři a sestry mě nenáviděli, mysleli si, že jsem zničila vaši rodinu. Ale vaši rodinu zničil otec, když opustil vaši matku kvůli mně. A pak zradil i mě. A ještě několik dalších žen po mně.

Nepověděla jsem vám pravdu, protože jsem nechtěla zničit váš obraz otce. Byl špatným manželem, ale snažil se být dobrým otcem. Milovali jste ho. Proč bych vám měla brát tuto lásku?

Když zemřel a nenechal mi nic, nebyla jsem překvapená. Vždycky bral více než dával. Děkuji ti, že ses na mě neodvrátila. Byla jsi ke mně laskavá, když všichni nenáviděli. Teď víš pravdu. Dělej s ní, co uznáš za vhodné. Já už tento náklad nemůžu nést.”

Seděla jsem s tím dopisem a plakala. Maceše se roky ubližovalo. Obviňovali ji ze zničení rodiny. Nenáviděli za to, že zabrala místo naší matky. A ona prostě mlčela, chránila otce, chránila naše iluze o něm.

Ukázala jsem dopisy bratrům a sestrám. Reakce byla předvídatelná — šok, odmítnutí, hněv. Někdo obvinil macechu ze lži. Někdo řekl, že to shromáždila, aby se posmrtně pomstila.

Ale důkazy byly nepopiratelné. Bankovní výpisy, fotografie s daty, dopisy s poštovními razítky. Otec skutečně žil dvojím životem. A macecha ho kryla.

Pohřbila jsem ji vedle otce. Na náhrobku jsem nechala vytesat: “Ona uchovávala cizí tajemství a chránila paměť jiných. Ať je nyní vzpomínána s laskavostí.”

Bratři a sestry nepřišli na pohřeb. Řekli, že jí nemůžou odpustit mlčení. Že měla pravdu říct.

Ale já chápu, proč mlčela. Láska k otcovým dětem byla silnější než bolest zrady. Obětovala svou pověst, svou důstojnost, abychom mohli milovat otce.

Nenáviděli jsme špatného člověka.

A odpustili byste maceše mlčení o zradě otce? Nebo si myslíte, že měla říct pravdu, byť by byla bolestná?