Jakmile dítě začalo chodit do školky, okamžitě jsem se přihlásila na fitness. A hned po čtvrtém cvičení mě zdvořile požádali, abych opustila sál…

Byla jsem tak nadšená, když jsem se konečně přihlásila do fitness klubu. Uběhly čtyři roky po narození dítěte, nabrala jsem váhu a přestala jsem se poznávat v zrcadle. Když syn začal chodit do školky, objevila se příležitost věnovat se sobě.

Začala jsem chodit na skupinové cvičení třikrát týdně. Snažila jsem se ze všech sil, chtěla jsem znovu získat formu. Rozhodla jsem se sledovat svůj pokrok – fotila jsem si selfie v šatně po každém cvičení. Fotila jsem se v zrcadle ve sportovním oblečení, abych viděla, jak se moje postava mění. Sdílela jsem je na sociálních sítích s hashtagy o fitness, motivaci a o životě mámy, která si najde čas na sebe.

Připadalo mi to normální. Mnoho lidí to dělá – dokumentují svou cestu, sdílejí úspěchy, motivují ostatní. Dostávala jsem lajky, podporující komentáře. To mě inspirovalo pokračovat.

Po čtvrtém cvičení mě pozvali do kanceláře administrátora. Byla vážná, položila přede mě několik vytištěných stran. Stížnosti od klientek. Nerozuměla jsem, o čem je řeč.

Ukázalo se, že problém je v mých fotografiích. Na pozadí mých selfie se objevily další ženy z šatny. Některé se převlékaly, některé byly ve spodním prádle, některé dokonce nahoře bez po sprše. Fotila jsem se, aniž bych si všimla, co se děje kolem.

Jedna žena náhodou narazila na mou stránku na sociálních sítích – někdo ze společných známých sdílel můj příspěvek. Našla sebe na pozadí – polonahou, s unaveným obličejem, v nešťastném úhlu, ve chvíli, kdy si přetahovala tričko přes hlavu.

Byla v šoku. Ukázala fotografii dalším ženám, které byly také vidět na pozadí mých selfie. Nastala vlna rozhořčení. Tři ženy podaly oficiální stížnosti k vedení klubu. Říkaly, že porušuju jejich soukromí, fotím bez povolení na místě, kde se lidé převlékají a cítí se chráněni.

Jedna dokonce pohrozila žalobou za zveřejnění jejího obrázku bez souhlasu. Řekla, že je to porušení osobních údajů a soukromí, že má právo žádat kompenzaci.

Administrátorka mi to vysvětlila klidně, ale pevně: šatna je soukromý prostor. Fotografovat tam je naprosto zakázáno. Dokonce ani sebe. I když se zdá, že nikdo není vidět. To je uvedeno v pravidlech klubu, které jsem podepsala při vstupu, ale upřímně, nečetla jsem je.

Požádala mě, abych klub opustila. Řekla, že tři ženy už zrušily své členství kvůli mně, požadují vrácení peněz. Klub si nemůže dovolit ztrácet klienty a konflikt nabírá na síle.

Seděla jsem tam a nemohla uvěřit. Bylo mi hanbou k slzám. Opravdu jsem si neuvědomila, že na pozadí mohou být lidé. Fotila jsem jen sebe, viděla jsem jen sebe na fotce. Ale samozřejmě, v obecné šatně není možné se vyfotit tak, aby nikdo nebyl zachycen.

Domů jsem přišla, smazala všechny fotografie ze šatny, napsala omluvy těm ženám, jejichž kontakty jsem našla. Ale bylo už pozdě. Reputace byla poškozená, členství bylo zrušeno, peníze nevrátili – porušení pravidel.

Bylo mi to líto. Nechtěla jsem nikoho urazit, nemyslela jsem na nic zlého. Jen jsem chtěla zvěčnit svůj pokrok, sdílet svou cestu. Ale porušila jsem hranice jiných lidí, aniž bych si to uvědomila.

Nyní, když vidím něčí fitness selfie na sociálních sítích, vždy se dívám na pozadí. A často tam vidím jiné lidi – rozmazané, ale rozeznatelné. Zajímalo by mě, vědí o tom, že se objevili v něčím příspěvku? Souhlasí s tím?

Žijeme v době, kdy všichni fotografují všechno a sdílejí to na internetu. Ale zapomínáme, že ostatní lidé mají právo na soukromí. Ne každý chce být v něčím příspěvku, zejména v zranitelné chvíli – nazí, unavení, bez make-upu.

Poučila jsem se. Už se nefotím ve veřejných šatnách. Fotím si pokrok doma, kde nikdo náhodou nevkročí do zábru.

A vy, dáváte pozor na to, kdo může být na pozadí vašich fotografií? Nebo také myslíte jen na sebe na obrázku?