Před téměř tisíci lety položil vynikající lékař jménem Avicenna základy moderní medicíny. Známý jako jeden z nejvlivnějších lékařských myslitelů v historii, Avicenna, jehož celé jméno bylo Abú Alí Husajn ibn Abdalláh ibn Síná, zasvětil svůj život zkoumání lidského těla a duše, přičemž používal přístup, který je překvapivě aktuální i dnes.
Avicenna, narozený poblíž Buchary, sloužil jako dvorní lékař východních vládců a jeho „Kánon medicíny“ se stal „lékařskou biblí“ své doby. Jeho učení si získalo takovou úctu, že po staletí ovlivňovalo evropskou medicínu.
Avicennova praxe se nezaměřovala pouze na fyzické nemoci, ale také na mysl, ducha a celkový životní styl. Věřil, že zdraví je otázkou „sčítání a odčítání“: odstranění škodlivého a přidání prospěšného. Pro něj byl skutečný léčitel nejen lékařem, ale také psychologem, který pomáhá pacientům cítit se tak jistě, jako by byli zdraví.
„Neexistuje nemoc, na kterou by neexistoval lék,“ řekl, „pokud nechybí vůle.“
Zde je 6 hlavních přesvědčení Avicenny, která nám i dnes mohou pomoci žít dlouhý, zdravý a radostný život:
1. O přejídání a umírněnosti v jídle
Avicenna pochopil, co mnoho z nás dnes zažívá: přejídání je přímou cestou k nemoci. Zpozoroval, že neustále plný žaludek způsobuje záněty a narušuje fungování dalších orgánů. Domníval se, že klíčem k udržení rovnováhy a zdraví je umírněnost, nikoli odříkání.
„Vězte, že nic není horšího než přejídání,“ radil. „Nesmíte naplnit žaludek tak, aby v něm nezůstalo místo. Přestaňte jíst, i když stále cítíte chuť k jídlu.“
V našem rychlém životním tempu je snadné podlehnout pokušení bohatých pokrmů, ale Avicenna nám připomíná, že přebytek může vést k přejídání. Jeho doporučení nás vybízí odcházet od stolu s lehkým pocitem hladu, věříc, že umírněnost nám pomůže cítit se lehčími a energičtějšími.
2. O škodlivosti nečinnosti
Avicenna považoval nečinnost za hlavní příčinu mnoha fyzických a duševních problémů. Varoval před nadměrným lenošením a poukazoval na nudu jako na potenciální hrozbu pro zdraví. Nečinnost vnímal nejen jako zdroj nevědomosti, ale také jako pozvánku k nemocem, protože zaměřuje pozornost člověka na sebe sama, což vede k nadměrnému soustředění na každou drobnou neduhu.
„Lenost a nečinnost jsou příčinou nemocí!“ řekl. „Nečinnost a nuda nejenže plodí nevědomost, ale zároveň jsou příčinou nemoci.“
3. O odděleném stravování a půstu
Staletí před tím, než vznikl koncept „odděleného stravování“, si Avicenna uvědomil, že kombinace určitých druhů potravin, například slaných a sladkých či bílkovin a sacharidů, může vést k problémům s trávením. Doporučoval také pravidelný půst jako způsob, jak tělu dopřát odpočinek a očistu.
„Pokud jste snědli příliš mnoho, druhý den byste měli zůstat hladoví,“ napsal s tím, že po vydatném jídle je vhodné zařadit odlehčený den, aby se trávicí systém mohl zregenerovat.
Radil jíst lehčí a snadněji stravitelné potraviny a vyhýbat se složitým pokrmům. Tato moudrost rezonuje s mnoha současnými dietními doporučeními: po užívání si hojnosti je důležité dát tělu čas na obnovu. Podle Avicenny půst prospívá nejen tělu, ale také zostřuje mysl, což nám umožňuje cítit se sebevědoměji.
4. Význam fyzické aktivity
Dávno před tím, než se cvičení stalo módním trendem, byl Avicenna velkým zastáncem pravidelné fyzické aktivity. Považoval ji za klíčový prvek dobrého zdraví a poznamenal, že ti, kdo zůstávají aktivní, méně často onemocní a rychleji se zotavují.
„Člověk, který cvičí s mírou a v pravý čas, nepotřebuje žádnou léčbu,“ říkal. „Pokud cvičíte, není třeba užívat léky.“
Avicennova filozofie odpovídá našemu současnému chápání cvičení: posiluje tělo, zlepšuje krevní oběh, zvyšuje imunitu a posiluje ducha. Tvrdil, že i lehká fyzická aktivita je lepší než nic a připomínal, že tělo potřebuje pohyb k udržení zdraví. Pro něj nebylo cvičení pouze způsobem, jak se vyhnout nemocem, ale také prostředkem k posílení energie duše.
5. O škodlivém vlivu hněvu a smutku na tělo
Jako léčitel těla i mysli byl Avicenna jedním z prvních, kdo si všiml emocionálních kořenů nemocí. Pozoroval, že negativní emoce, jako je hněv a smutek, mají přímý dopad na fyzické tělo.
„Hněv silně zahřívá tělo, smutek ho silně vysušuje, apatie oslabuje duchovní sílu a činí tělo náchylným k nemocem,“ psal.
Věřil, že vyrovnaný charakter je klíčem k duševnímu i fyzickému zdraví. Uvědomoval si, že duševní nepokoj oslabuje naše přirozené obranné mechanismy, což nás činí náchylnějšími k nemocem. Pravděpodobně by nám dnes Avicenna doporučil vyhýbat se projevům negativních emocí a hledat činnosti, které přinášejí klid a radost.
6. Nutnost kvalitního spánku
Pro dlouhý a zdravý život je nezbytný odpočinek a Avicenna měl velmi konkrétní názory na to, kolik a kdy bychom měli spát. Doporučoval spát s hlavou mírně vyvýšenou, což podle něj podporovalo hlubší a regenerační spánek. Varoval před jídlem těsně před spaním, protože to vede k neklidnému spánku, ale také před spaním na lačný žaludek.
„Spát s prázdným žaludkem je škodlivé, protože oslabuje síly. Ale spát s plným žaludkem je neméně škodlivé, protože takový spánek bude povrchní a neklidný,“ psal.
Spánek považoval za formu výživy jak pro tělo, tak pro mysl. Podobně jako u jídla doporučoval střídmost: spát tolik, kolik tělo potřebuje, a usilovat o pravidelnost. Dnes víme, že spánek zlepšuje paměť, podporuje imunitní systém a pomáhá tělu zotavit se z každodenního stresu.
Leave a Reply