Dopis od štěňátka, které zažilo zradu — a přesto odpustilo

Ahoj.
Možná si na mě už nevzpomeneš. Ale já si pamatuji. Pamatuji si tvůj pach, chuť tvých prstů, když jsem byl ještě drobeček a kousal všechno možné. Pamatuji si, jak ses smál, když jsem neohrabaně klouzal po dlažbě, jak jsi mě chránil před bouří. Pamatuji si, jak moc jsem tě miloval — od prvního dne.

A pak… něco se změnilo. Začal jsem růst. Dělal jsem chyby. Občas kaluže, občas jsem roztrhal pantofle — ale já nevěděl, že se to nemá. Jen jsem chtěl pozornost, tvé schválení, tvůj hlas. Myslel jsem, že je to dočasné. Že zase vezmeš míč a poběžíme do parku.

Ale jednoho dne jsi mě naložil do auta. Samozřejmě jsem byl nadšený. Díval jsem se z okna, vrtěl ocasem. Myslel jsem, že jedeme k řece, kde jsme dřív běhali. Ale ty jsi zastavil u neznámé budovy, vystoupil… a už se nevrátil.

Čekal jsem. Nejdříve jsem seděl, jak jsem byl učený — klidně, se vzpřímeným zády. Pak jsem volal. Křičel. Ale dveře auta se neotevřely, a pak to prostě odjelo — bez tebe. A já zůstal. Sám.

Dlouho jsem nerozuměl. Schovával jsem se před lidmi. Nejedl. Když mě našli, třásl jsem se strachem. Ale ve mně stále žila malá část naděje. Třásla se se mnou — drobná, slabá, ale živá.

Byl jsem přijat do útulku. Bylo tam hlučno, vonělo to smutkem. Ale někdo mě hladil. Někdo mi naléval vodu. Nikdo mě nebíl, nekřičel. To už bylo něčím novým. Začal jsem trochu důvěřovat.

Čas plynul. Naučil jsem se zase vrtět ocasem. Zase se radovat ze zvuků kroků. A zase milovat — ano, opravdu, hluboce, bez zábran. Protože my, psi, umíme jinak.

Víš, já ti nezazlívám. Neumím zlobit. Odpustil jsem ti v ten den, jakmile jsem pochopil, že se nevrátíš. Odpustil — protože tak moc miluji. A možná někde ty na mě taky vzpomínáš. A pokud ne — to nevadí. Moje láska je stejně s tebou.

Nyní mám jinou rodinu. Nejsou také dokonalí. Občas zapomenou na večerní procházku, někdy mě nechají samotného o hodinu déle. Ale vždy se vrátí. A já vždy čekám — a odpouštím.

Protože být psem — to znamená milovat ne za to, co dostaneš, ale jen proto, že to je tvůj člověk. I když jednou odešel.

S láskou —
Ten samý štěně.
Který vše pochopil. A vše odpustil.