Celý život jsem si přál být na místě svého bratra, ale brzy se všechno změnilo

Moje matka otěhotněla se mnou v osmnácti letech. Otec nás okamžitě opustil. Tehdy rodinu nepotřeboval – celé jeho dny byly plné večírků a kamarádů. Moji prarodiče se na matku rozzlobili – byla to pro ně obrovská ostuda. Dědeček ji vyhodil z domu, protože nechtěl mít tak „lehkovážnou“ dceru.
Je těžké si představit, jak to všechno zvládla, ale dokázala to. Přihlásila se na dálkové studium a našla si práci. Dostala malý pokoj na koleji. Musel jsem se rychle naučit samostatnosti. Chodil jsem nakupovat, uklízel doma a ohříval si večeři. Na hraní nebyl čas – co si pamatuji, vždy jsem pomáhal mamince.
Nikdy jsem si však nestěžoval – byl jsem jediný muž v rodině, i když ještě malý.

Brzy se maminka začala vídat s Martinem. Neměl jsem nic proti, byl mi sympatický. Nosil mi sladkosti a přinášel domů potraviny. Maminka byla šťastná.
Jednoho dne mi řekla, že se za Martina provdá a že budeme bydlet ve velkém domě. Byl jsem šťastný – chtěl jsem mít otce a doufal jsem, že Martin jím bude.
Zpočátku šlo všechno dobře. Mohl jsem si odpočinout od každodenních povinností. Dokonce jsem měl vlastní pokoj. Mohl jsem poslouchat hudbu a číst si knížky. Nevlastní otec pomáhal mamince, a ona vypadala šťastně.

Za nějaký čas mi oznámili, že brzy budu mít bratříčka nebo sestřičku. Pak mi Martin řekl, že se musím přestěhovat do malé místnosti, která dřív sloužila jako komora. Z mého pokoje chtěl udělat dětský pokoj. Nechápal jsem, proč se musím stěhovat právě já, když v domě bylo ještě několik volných pokojů.
Další den přenesli moje věci do té malé místnosti. Chápal jsem, že je to nespravedlivé, ale nehádal jsem se.

Když se narodil Tomášek, nespal jsem skoro celou noc. Neustále plakal. Začal jsem zaostávat ve škole, učitelé mi nadávali a maminka byla zklamaná.
– Musíš být svému bratříčkovi vzorem! Ale ty jen lenošíš! Už nás nepřestávej zahanbovat! – křičela maminka po další špatné známce.

Když Tomáš trochu povyrostl, musel jsem se o něj starat. Chodil jsem s ním na procházky. Pamatuji si, jak jsem tlačil kočárek po dvoře a červenal se studem. Kluci se mi smáli. Ale nemohl jsem nic dělat.

Všechno nejlepší dostával Tomáš. Když jsem něco potřeboval, odpověď byla vždy stejná – že na mě nejsou peníze. Tatínek mi vždy říkal, že teď nemají peníze navíc. Ráno jsem vodil Tomáše do školky a večer ho vyzvedával, krmil a uklízel doma. Čekal jsem, až Tomáš vyroste.

Když šel Tomáš do školy, maminka mi oznámila, že mu mám pomáhat s úkoly. Tomáš byl rozmazlený a neposlušný. Ať jsem se snažil sebevíc, špatně se učil. Když jsem ho káral nebo nutil učit se, běžel žalovat mamince. Samozřejmě se ho vždy zastala a já byl ten špatný.

Tomáše překládali z jedné školy do druhé, ale nikde se mu nelíbilo. Nakonec ho dali do soukromé školy, kde učitelé za peníze „nebyli přísní“.
Já jsem šel na střední školu – obor mechanik. Tento obor mě moc nezajímal, ale chtěl jsem prostě utéct z domova.

Pak jsem se přihlásil na dálkové studium na vysoké škole a našel si práci. Dřel jsem dnem i nocí, abych si mohl koupit vlastní byt. Pak jsem se oženil.
Tomášovi otec koupil byt, ale on stále bydlí s rodiči. Pracovat nechce, a tak si vydělává tím, že svůj byt pronajímá.

Jednou jsme se sešli u rodičů na Nový rok. Tomášova přítelkyně byla také přítomna. Když jsem procházel kolem kuchyně, náhodou jsem zaslechl jejich rozhovor.
– Máš štěstí s Jakubem. Je pracovitý, skutečný muž. Proč Tomáš není jako on? Už tolikrát jsem ho prosila, abychom spolu začali žít a založili rodinu, ale on chce být jen u maminky. Nemusí ani pracovat, peníze má z nájmu – stěžovala si Tomášova přítelkyně.
– Ano, Jakub je skvělý – odpověděla moje žena s úsměvem. – Raději odejdi od Tomáše, nečekej na něj. Nikdy z něj nebude dobrý manžel.

A skutečně – mnoho žen se ho snažilo změnit, ale on nikoho nepotřeboval. Ležel celé dny před televizí. Jeho matka nesnášela jeho přítelkyně – žádná nebyla dost dobrá pro jejího syna.

Tehdy jsem si uvědomil, že jsem na sebe hrdý a šťastný. Osud byl ke mně nakonec laskavý a odměnil mě za všechny těžkosti, které jsem musel překonat. Teď mám rodinu, krásnou manželku, milovanou dceru a vlastní dům, na který jsem si vydělal sám.