Často se divím, jak je možné, že jsme vychovali tak lhostejné děti, které mi vůbec nechtějí pomoci

Před rokem jsem zůstala sama. Po pohřbu manžela jsem si postupně zvykala na novou realitu a pochopila jsem, že kromě samoty mám ještě jeden problém. Katastrofálně mi chybí peníze. Žiji velmi úsporně, nedovolím si nic navíc, ale stále se objevují nečekané výdaje na léky a návštěvy u lékařů.

S manželem jsme vychovali dvě děti, vždy jsme se snažili jim pomáhat, dávali jsme jim každou korunu, kterou jsme měli. Velkou část našich peněz jsme věnovali na to, aby si mohli koupit své vlastní byty.

Nevím, kolik mi osud ještě dopřeje života, ale ať je to jakkoliv, můj byt zdědí syn a dcera, pokud se nerozhodnu jinak v závěti, což ale neplánuji. Jsou to vzdělaní lidé a dobře vědí, jakou hodnotu má nemovitost a jaké jsou vyhlídky spojené s dědictvím.

Několikrát jsem se jim snažila naznačit, že sotva vyjdu s penězi. Kdyby převzali placení neustále rostoucích účtů za energie a služby, nemusela bych přemýšlet, odkud vezmu peníze do dalšího důchodu. Dcera dělala, že nechápe, o čem mluvím, a manželka syna, i když se stará o všechny finance rodiny, také nic neřekla.

Zhruba vím, kolik syn i dcera vydělávají, a jsem ráda, že si mohou dovolit auta, dovolené. Moji vnuci vždy dostávají dost kapesného a když vidím, jak lehce utrácejí částky, které odpovídají mé měsíční penzi, často si říkám, jestli jsme opravdu vychovali tak lhostejné děti, že nechtějí vidět moji bídu a nijak se nesnaží mi pomoci.

My jsme přitom s manželem byli vždy dobrým příkladem — navštěvovali jsme naše rodiče s taškami plnými potravin, kupovali jim léky, platili lékaře a podobně.

Jedna moje přítelkyně mi poradila, abych se prostě přestěhovala k synovi nebo dceři, aniž bych se jich předem ptala na souhlas, a svůj byt pronajala.

Tento způsob řešení bych ale nechtěla zvolit, nicméně pokud další rozhovor s dětmi nepřinese žádné změny, budu k tomu možná nucena. Nedokážu vyžít jen z důchodu a všechny moje úspory jsem už dala dětem…

A co si myslíte vy — má matka prosit své dospělé děti o pomoc, nebo by si toho měly všimnout samy?