Byla jsem vzteklá, když se můj manžel chystal vzít na naše dlouho očekávané romantické cestování svou matku!

Jsme s manželem manželé už pět let. Všechno je u nás v pořádku, konflikty jsou velmi zřídka, a tedy kvůli nějakým drobnostem. Hlavně je to proto, že můj manžel je neustále na služebních cestách. Navíc jeho cesty jsou velmi dlouhé – od několika měsíců do roku.

Pravděpodobně proto se nestihneme jeden druhého nabažit, naopak se po sobě neustále stýskáme. Čas strávený spolu si velmi ceníme. No a samozřejmě, že se těším na každý jeho návrat.

Nedávno se vrátil z další služební cesty. Jeho návrat právě připadnul na léto, tak jsme si předem naplánovali dovolenou k moři. V posledních letech jsme nikam zvlášť nejezdili. Dokonce ani na svatební cestu jsme nevyrazili! Nejprve jsme šetřili na svatbu, pak na auto, pak jsme ukládali na byt.

Teď jsme cítili, že finančně je to trochu volnější. Navíc jsme v blízké budoucnosti plánovali mít děti. Takže tato dovolená měla být první a poslední před životem plným nových starostí.

A jaké bylo moje překvapení, když jsem slyšela návrh manžela!

– Nevadilo by ti, kdyby jela s námi moje máma? Když zjistila, že se chystáme k moři, byla nadšená. Maminka moc prosí, chci jí také udělat radost, – opatrně se zeptal manžel.

– Vlastně mi to vadí! Plánovali jsme, že to bude romantický výlet. Tvoje máma, při vší úctě, se do toho formátu vůbec nehodí. Ještě řekni, že budeme bydlet v jednom pokoji! – odpověděla jsem velmi emotivně.

– Poslyš, napadlo mě, že dobře, vezmi mámu. No a já si vezmu svou kamarádku. Když už nám nevadí strávit dovolenou spolu! Zatímco si ty s mámou budete povídat, já budu s kamarádkou tráví́t čas, – rozhodla jsem se trochu chytračit.

– Nezačínej dělat scény. Co s tím má společného tvoje kamarádka? Chci vlastně vzít svou mámu na dovolenou. To neznamená, že teď s námi na cestu musíme vzít kdekoho, – odpověděl mi manžel.

Byla jsem v šoku! Ano, samozřejmě jsem si dělala legraci. Kamarádka na dovolené by mi byla potřebná zrovna tak, jako tchyně. Tedy vůbec ne. Ale jak to mohl takhle říct?

Uvědomila jsem si, že musím jít až do konce. Byla jsem dokonce připravena zůstat bez dlouho očekávané dovolené. Jen aby můj manžel pochopil, že nemá pravdu. Proto jsem se rozhodla další den s ním v klidu promluvit.

-Miláčku, mám ráda tvou mámu, to víš moc dobře. Ale myslím, že se nic nestane, když pojede na dovolenou později s tvým tátou. A my si odpočineme sami, jak jsme plánovali. Pokud se mnou nesouhlasíš, usnadním ti to. Jeď s mámou, a já nikam nepojedu, – vysvětlila jsem svůj postoj.

A já zvítězila! Manžel nakonec zvolil mě. Jeho máma nebyla mimochodem zvlášť zarmoucená. Měl si lépe promyslet žádost mámy, a teprve pak ji sdělit mně.

Jak byste reagovali na takový návrh od manžela?