Až donedávna byl můj život téměř dokonalý. Měla jsem milujícího muže, cítila jsem, že brzy budu matkou, a připravovala jsem se na svatbu. Ale když jsem skončila v nemocnici, ztratila jsem všechno.
S mým milým jsme začali plánovat svatbu a pronajali si byt. Večer jsme zůstávali sami a užívali si jeden druhého. Měsíc před svatbou mi začalo být ráno špatně. Hned jsem pochopila, co se děje, ale nechtěla jsem Maxe hned informovat.
Plánovala jsem pro něj překvapení. Jednoho dne jsem odjela k rodičům. Už v taxíku se mi zatočila hlava, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Doma mi maminka připravila heřmánkový čaj, po kterém se mi udělalo lépe, ale v noci jsem dostala vysokou horečku.
Navzdory mým protestům maminka zavolala sanitku. Lékař řekl:
– Ihned na intenzivní péči. Podezření na mimoděložní těhotenství.
Tato slova mi podrazila nohy. Tak moc jsem chtěla dítě se svým milovaným mužem, a teď byla tato naděje pryč…
Po operaci jsem se probudila a přišel ke mně unavený lékař.
– Odpusť nám, děvče. Sotva jsme tě zachránili.
Až při propuštění jsem pochopila, za co se omlouval. Zachránil mi život, ale možnost stát se matkou byla pryč. Nechtěla jsem Maxovi říkat, co se stalo. Bála jsem se, že si mě nebude chtít vzít, když se dozví, že mu nikdy nedám syna. A on tak miluje děti!
Když jsem se vrátila domů, řekla jsem snoubenci, že jsem byla hospitalizována kvůli běžné kontrole. Nevím, jestli mi uvěřil. Jeho matka určitě ne.
Týden před svatbou jsme s Maxem plánovali dovolenou. Já jsem ale musela dokončit jeden projekt. Max odpočíval doma, nakupoval, a já se snažila co nejrychleji dokončit práci. Nakonec se mi to podařilo a vrátila jsem se domů dřív. Když jsem vešla do bytu, náhodou jsem zaslechla rozhovor Maxe s jeho matkou:
– Říkala jsem ti, že se pořád stýká s tím Igorem! Celý týden strávila na gynekologii a to tě nenapadlo?
– Mami, to byla jen opatrnost…
– Jak to nemůžeš chápat? Udělala potrat! A nejspíš neúspěšný. Jsem žena, vím, proč ženy hospitalizují. A ty jsi zamilovaný hlupák! Svatbu je třeba zrušit. To nebude oslava, ale ostuda.
Po těchto slovech jsem omdlela. Když jsem se probrala, viděla jsem Maxe a jeho matku sedící vedle mě. Matka snoubence se falešně usmála:
– Probrala ses, drahá? To je dobře. Dej si sladký čaj. Musíte si s Maxem promluvit. Už odcházím.
Nemohla jsem říct ani slovo. Ale Max začal mluvit hned:
– Anno, jak se cítíš? Musíme si promluvit. Svatbu musíme odložit. Jsi příliš slabá. Odpočiň si a naber sílu, pak se vezmeme.
– Maxi, myslíš to vážně? Tobě přece nejde o moje zdraví…
– Co tím myslíš?
– Slyšela jsem váš rozhovor. Ty si taky myslíš, že jsem udělala potrat, protože jsem tě podvedla?
Max sklopil oči.
– Miluju tě, proto jsem připraven ti odpustit. Všichni dělají chyby, ale potřebuji čas.
– Nemáš mi co odpouštět. Nikdy jsem tě nepodvedla. Měla jsem mimoděložní těhotenství. Mohla jsem zemřít! Nechtěla jsem tě zarmoutit. A teď se mě vzdáváš kvůli podezření tvé matky?!
– Vím, že tě Igor pořád miluje. Řekl mi to sám. Možná jsi podlehla starým citům…
– Ale to se nestalo!
– Tak proč jsi mi o své diagnóze neřekla?
– Bála jsem se, že tě ztratím. Teď ti nedokážu dát dítě!
– Anno, odpusť, ale nevěřím ti. Musím si to všechno promyslet. Svatbu odložíme a zatím budu bydlet u rodičů.
Max se oblékl a odešel. Nezajímalo ho ani moje zdraví, ani já. Zaměřil se jen na svou smyšlenou představu o nevěře.
Je konec. Můj svět se zhroutil. Dokud bude bydlet u rodičů, jeho matka mu úplně vymyje mozek. Zůstala jsem sama, bez snoubence a bez dítěte. Nevím, jak dál žít.
Leave a Reply