– Babičku zvát nebudu! – prohlásil vnuk. A v den svatby to dokázal všem

– Tak, a proč se o svatbě vnuka dozvídám od sousedky a ne od rodiny? – uvedla Marta ve dveřích a pohlédla na snachu a syna.
Lea a David se na sebe podívali. I oni byli v rozpacích — jejich syn nepovažoval za nutné oznámit babičce nadcházející svatbu.
– Možná ještě nikoho nezval? – pokusila se Lea omluvit slabým hlasem.
– A já nejsem snad nikdo? Dokud nepozve – mlčet? – ušklíbla se Marta a šla do kuchyně. – Věděli jste to už dávno, že?
– Sami jsme se to dozvěděli před pár dny, – řekl David rozpačitě.
Lea mlčela. Všechno jí bylo jasné: před třemi lety došlo mezi Martou a jejím vnukem ke sporu. Tehdy přišel Luka za babičkou pomoci na zahradě a ona ho uvítala s nadávkami — kvůli jeho dlouhým vlasům a culíku.
– Jsi snad holka? Nebo se nikdy neoženíš? Přivedeš si domů muže?
Luka se snažil bránit, ale Marta se neuklidnila a v jednu chvíli mu polila vlasy zelenou. Od té doby na ni přestal myslet. Pouze na naléhání otce jí občas posílal neutrální přání k svátkům.
Marta odešla, a navrch vrčela: – Budu muset ještě hledat dárek, sakra.
Jakmile se za ní zavřely dveře, David se vrhl na svou ženu: – Zavolej mu a řekni, aby pozval babičku!
– Zavolej si mu sám! – odpověděla Lea.
– Stále se zlobí kvůli nějaké zelené? – divil se David.
– A ty by ses nerozzlobil? – jemně připomněla žena. – Seděl doma celý týden a barvil si vlasy…
– Prosím tě! – mávl rukou David a okamžitě zavolal synovi.
– Pozveš babičku na svatbu? – zeptal se.
– Ne, – odpověděl Luka krátce.
– Vážně? Stále se zlobíš?
– Není to tvoje věc. Je to moje svatba a já rozhodnu, koho pozvat.
– Ona se urazí!
– Pak měla přemýšlet, než mě nazvala holkou a polila mě zelenou.
– Je to starší člověk. Odpusť jí.
– Já a Irena si svatbu platíme sami, takže rozhodujeme také my.
– Přemýšlej ještě…
– Sbohem, tati.
Několik pokusů o změnu synova rozhodnutí k ničemu nevedlo. Poté se David uchýlil k extrémním opatřením:
– Pokud nepozveš babičku, já také nepřijdu!
– Nechoď. Jsi dospělý, ale nemáš právo tlačit.
David se vzdal. Marťe řekl:
– Svatbu slaví bez starší generace. Po mladistvu.
– No a skvěle, – dokonce to uvítala.
Na samotné svatbě vzal David stranou manželku a syna:
– Jen nepublikujte fotky. Ať máma neví, že jsme byli.
– Opravdu? – zamračil se Luka.
– Ona se urazí. Pomysli sám…
– Ať se urazí! – vzplanula Lea. – V životě každého je lekce. Možná je načase, aby si ji osvojila?
– Tak těžké je nezveřejňovat fotky? – nedal se David.
– Stačilo. Je mi 43 a nehodlám se schovávat před tvojí mámou!
– Pak se neobjeví žádná moje fotografie! – bručel David.
– Skvěle! – protočila oči Lea.
Ale vyhnout se fotoaparátu nemohl. O pár dní později viděla Marta fotografii.
– To znamená, že jenom mě nepozvali?! Vychovala jsem lháře! – udělala scénu.
– To Luka nechtěl… – snažil se David ospravedlnit.
– Citlivý jako děvče! Měl bych ho na svatbě znovu polít zelenou!
Poprvé se David zamyslel: možná syn udělal všechno správně?