Aby zachránila svou dceru, strávila noc s milionářem. Ale to, co udělal poté, ji připravilo o řeč…
Nikdy jsem si nemyslela, že ve dvaatřiceti zůstanu vdovou. Petr zemřel na místě — nehoda, za kterou vůbec nemohl. Zůstala jsem sama s tříletou Klárou, malým platem zdravotní sestry a téměř prázdnou lednicí.
Sotva jsme se trochu vzpamatovaly po pohřbu, lékaři mi řekli, že Klára má vrozenou srdeční vadu. Nejdřív jsem si myslela, že to půjde léčit léky. Ale lékař se na mě dlouze podíval a tiše řekl:
— Operace. Co nejdříve. V Curychu. Dva a půl milionu korun.
Jela jsem autobusem, tiskla Kláru k sobě a přemýšlela, že na účtu nemám ani padesát tisíc.
Obcházela jsem banky, psala do charitativních nadací, prodávala všechno, co jsem mohla. Ale dny plynuly a peníze stále nikde.
O Lukáši Novotném mi řekla sousedka:
— Pomáhá, když chce. Ale není to jen tak.
Ten večer jsem šla do jeho kanceláře. Seděl v bílé košili, s unaveným výrazem, poslouchal mě, aniž by mě přerušoval. Když jsem skončila, zeptal se:
— Kolik?
— Dva a půl milionu… — hlas se mi třásl.
Udělala se krátká pauza a on řekl:
— Za jednu noc.
Ta slova udeřila jako facka. Vstala jsem a odešla. Ale v noci, když jsem se dívala na spící Kláru, jsem si uvědomila, že nemám na výběr. Vrátila jsem se.
Všechno bylo úplně jinak, než jsem si představovala. Žádné nemravné návrhy. Uvařil mi čaj, ptal se na Kláru, na to, jak zvládám život sama. Mluvila jsem bez přestání. Nakonec jsem usnula na pohovce.
Ráno jsem se probudila přikrytá dekou. Na stole ležela obálka s potvrzením o převodu a krátký vzkaz:
„Zachraň ji. Nikomu nic nedlužíš.“
Kláru operovali v Curychu. Všechno dopadlo dobře. O pár týdnů později jsem se dozvěděla, že Lukáš založil stipendium na její jméno pro děti s vrozenými srdečními vadami.
O 10 let později
Klára už studuje na univerzitě a přebírá ocenění. Na pódiu říká:
— Tuto medaili věnuji své mamince, která dokázala nemožné.
V publiku vidím Lukáše. Přijde ke mně a tiše řekne:
— Chtěl jsem se ujistit, že to všechno mělo smysl.
Pak jsme se začali občas potkávat na kávě. Ukázalo se, že je úplně jiný, než jsem si myslela. O rok později jsme se vzali.
Někdy si říkám: všechno mohlo být jinak, kdyby mi tu noc chyběla odvaha.
