Po rodičovském setkání mě učitelka zdržela. Mlčky otevřela dceřin sešit na poslední stránce. Viděla jsem její rukopis a přečetla první řádku. Ruce se mi začaly třást. Bylo tam napsáno: “Máma neví, že táta každou noc…”

Rodičovské setkání skončilo. Všichni se rozešli. Učitelka mě zavolala k sobě ke stolu. Mlčky mi podala dceřin sešit z matematiky. Otevřela jsem ho. Prolistovala. Na poslední stránce, mezi příklady, jsem zahlédla nápis. Tužkou. Dětským písmem.

Přečetla jsem první řádku. Ruce se mi třásly.

“Máma neví, že táta, když je na noční směně v nemocnici, přivádí tetičku do našeho domu. Sedí na kuchyni. Tiše se smějí. Říká, že je to tajemství. Že to máma nesmí vědět.”

Nemohla jsem dýchat.

Učitelka tiše řekla: “Našla jsem to včera. Myslela jsem, že byste to měli vědět.”

Přikývla jsem. Zavřela sešit. Poděkovala. Vyšla z učebny.

Sedla jsem do auta. Ruce se mi třásly tak, že jsem nemohla zasunout klíč do zámku.

Dceři je osm let. Napsala to ve škole. To znamená, že je to pravda.

Můj muž přivádí ženu domů. Když nejsem doma. Když pracuji noční směny v nemocnici třikrát týdně. Dcera všechno vidí. Slyší. Mlčí.

Nastartovala jsem auto. Jela domů.

Můj muž byl v kuchyni. Vařil večeři. Když jsem vešla, usmál se: “Jak proběhlo setkání?”

Položila jsem sešit na stůl před něj.

— Přečti si poslední stránku.

Zmračil se. Otevřel. Listoval. Dostál se ke konci. Obličej zbledl.

Podíval se mi do očí.

— Není to, co si myslíš.

— Tak co to je?

Byl ticho.

— Kdo je ta žena? — zeptala jsem se tiše.

Odvrátil pohled.

— Moje sestra.

Byla jsem šokovaná.

— Jaká sestra? Nemáš žádnou sestru.

— Mám. Poloviční. Z prvního manželství mého otce. Našli jsme se před rokem. Přes sociální sítě.

Sedla jsem si na židli.

— A ty jsi mi nic neřekl?

Otřel si obličej rukama.

— Chtěl jsem. Ale… ona mě požádala, abych nic neříkal. Má složitou situaci. Její muž ji bije. Přijíždí ke mně, když potřebuje vychladnout. Sedíme, povídáme si, pak odjíždí. Pomáhám jí i finančně. Hledám jí byt.

Dívala jsem se na něj.

— Proč jsi to skrýval?

Vydechl.

— Protože jsem věděl, že budeš proti. Že řekneš — je cizí, proč jí pomáhat, máme vlastní problémy.

Byla jsem potichu. Protože měl pravdu. Byla bych to řekla.

— Ale proč to dcera napsala do sešitu? Proč se bála?

Zavřel oči.

— Protože jsem jí řekl, aby ti to neříkala. Řekl jsem, že je to tajemství. Že by to mámu rozrušilo. Myslel jsem, že jí chráním. A nakonec… jsem ji vyděsil.

Hrdlo se mi sevřelo.

Postavila jsem se. Vyšla po schodech nahoru. Vstoupila do dceřina pokoje. Seděla u stolu, dělala si úkoly.

Přisedla jsem si k ní.

— Sluníčko, vzpomínáš si, co jsi napsala do sešitu? O tátovi a tetičce?

Zachvěla se. Sklopila hlavu.

— Promiň. Nechtěla jsem. Jen… bála jsem se. Myslela jsem, že táta je špatný. Že tě podvádí.

Objala jsem ji.

— Ne, miláčku. Táta není špatný. Jen pomáhá své sestře. A ty ses nemusíš bát. Nikdy se neboj říct mi pravdu. Dobře?

Přikývla. Rozplakala se.

Držela jsem ji, hladila po zádech. A sama přemýšlela.

Můj muž nebyl nevěrný. Pomáhal sestře. Ale lhal. Skrýval to. Zakázal dceři mluvit.

A teď se dítě bojí. Píše přiznání do školního sešitu. Tiše doma mlčí.

Večer jsme seděli v kuchyni ve třech — já, muž, dcera. Omluvil se jí. Vysvětlil, kdo je tetička. Ukázal fotografie. Přislíbil, že už žádná tajemství nebudou.

Dcera se uklidnila. Odešla spát.

Zůstali jsme sami dva.

Zeptala jsem se:

— Opravdu jsi si myslel, že bych jí odmítla pomoci?

Přikývl.

— Vždycky říkáš, že máme málo peněz. Že je třeba šetřit. Že cizí problémy — nejsou naše.

Byla jsem tiše. Protože měl pravdu.

Ale i on byl na omylu. Protože to skryl. Lhal. Pomoc proměnil v tajemství.

Uběhl týden. Setkala jsem se s jeho sestrou. Seznámily jsme se. Plakala, děkovala. Říkala, že jí bratr zachránil.

Dívala jsem se na ni a přemýšlela: jak snadno by to mohlo být jinak. Kdyby mi to řekl hned. Kdyby se neschovával. Kdyby nezastrašil dítě tajemstvími.

Co byste udělali na mém místě? Je možné odpustit člověku lež, pokud byla z dobrých úmyslů? Měl můj muž právo pomáhat sestře bez mého souhlasu? Nebo je to zrada — utrácet rodinné peníze a skrývat to? A hlavně — jak nyní vrátit důvěru dcery, která se bála říkat pravdu?