Dcera mi zavolala v pátek a požádala mě, abych se postarala o vnuka na víkend. Zrušila jsem všechny plány a přijela. A v neděli večer se vrátila a řekla mi něco, co mi zlomilo srdce…

Dcera porodila před třemi lety. Vdala se brzy, ve dvaadvaceti. Zeť je normální kluk, pracovitý. Žijí spolu v nájemním bytě. Pomáhala jsem jim, jak jsem mohla. Hlídala jsem vnuka, když bylo potřeba. Kupovala věci pro dítě. Občas jsem jim i vařila.

Poslední půlrok byla dcera nějak nervózní. Často volala, stěžovala si na únavu. Říkala, že zeť málo pomáhá s dítětem, že na všechno je sama. Uklidňovala jsem ji, říkala, že to je normální a že to přejde.

V pátek ráno zavolala. Řekla, že s manželem musí nutně na víkend odjet. Důležité věci. Požádala, abych se postarala o vnuka. Souhlasila jsem okamžitě. Měla jsem domluvené setkání s přítelkyněmi, plánovaly jsme to měsíc. Ale vnuk je důležitější.

Přijela jsem k nim na oběd. Dcera už byla připravena. Kufr stál v předsíni. Rychle mi ukázala, kde co je, co dítěti připravit k jídlu, kdy ho uložit ke spánku. Zeť vyšel z pokoje, mlčky mi kývl na pozdrav. Odejít stihli za deset minut.

Zůstali jsme s vnoučkem sami. Klouček je hodný, klidný. Celý večer jsme si hráli, krmila jsem ho, uložila k spánku. Zavolala jsem dceři před spaním. Nezvedla telefon. Poslala jsem zprávu — vše v pořádku, spíme. Neodpověděla.

Ráno v sobotu vnuk vstal brzy. Nakrmila jsem ho, šli jsme se projít po dvoře. Znovu jsem volala dceři. Telefon nebere. Psal jsem jí znovu. Ticho. Myslela jsem si, že jsou zaneprázdněni, tak jsem neotravovala.

Celou sobotu jsem byla sama s dítětem. Vařila, šla na procházku, hrála si, uklízela byt. Večer jsem se znovu pokusila dovolat. Telefon byl úplně hluchý. Znepokojila jsem se. Napsala jsem zeti. Ani on neodpověděl.

Neděle byla stejná. Vnuk byl mrzutý, asi se mu stýskalo po mamince. Rozveselovala jsem ho, jak jsem jen mohla. Volala jsem dceři každou hodinu. Ticho. Začínala jsem mít skutečné obavy. Už jsem přemýšlela, že zavolám policii.

V neděli večer se otevřely dveře. Vstoupila dcera. Sama. Bez manžela. S velkým kufrem. Vypadala vyčerpaně. Oči červené.

Zeptala jsem se, kde byla, proč neodpovídala. Mlčela. Šla do pokoje, vzala tašku a začala balit věci dítěte.

Zeptala jsem se, co se stalo a kde je zeť. Pokračovala ve sbírání věcí beze slov. Pak se narovnala a podívala se na mě.

Řekla, že se s manželem rozvedli. Že na víkend odjeli řešit otázky ohledně majetkového rozdělení. Že spolu nemohou dál žít. Že se dnes večer vrací ke mně. S dítětem. Dnes.

Stála jsem a poslouchala. Nečekala jsem to. Pokračovala. Řekla, že nájemní byt už vrátili, smlouva skončila včera. Všechny věci má v kufru. Zbytek si vyzvedne později. Že nemá kam jít, kromě ke mně.

Žiji v jednopokojovém bytě. Sama. Po smrti manžela před pěti lety jsem si zvykla na svůj prostor, na klid, na pořádek. Dcera to věděla.

Zeptala jsem se, proč mi neřekla předem. Odpověděla, že se bála odmítnutí. Že mě chtěla postavit před hotovou věc. Řekla, že já jako matka ji přece s dítětem na ulici nevyženu.

Ptala jsem se na zetě, jestli se mohou usmířit. Řekla, že ne, vše je definitivně rozhodnuto. Rozvod bude dokončen za měsíc. Dítě zůstane s ní. Alimenty prý zeť slíbí, ale nebudou stačit na nájem. Takže se stěhuje ke mně. Na dlouho.

Sedla jsem si na gauč. Vnuk si hrál s hračkami na podlaze. Dcera dál balila jeho věci. Vše se dělo tak rychle. Před dvěma dny jsem plánovala setkání s přítelkyněmi. A teď u mě v jednopokojovém bytě budou bydlet dcera s tříletým dítětem. Kdo ví, na jak dlouho.

Dcera dokončila balení věcí. Vzala vnuka do náruče, vzala kufr za rukojeť. Podívala se na mě. Řekla, že taxi už zavolala, jedeme k tobě hned teď. Řekla, že zítra probereme, jak budeme žít, ale dnes je velmi unavená.

Už u mě bydlí týden. Můj jednopokojový byt se proměnil v dětský pokoj. Hračky jsou všude. Dítě hlasitě křičí od rána do večera. Dcera hledá práci, sedí celý den u počítače. Vařím, uklízím, starám se o vnuka já. Moje plány, můj život, můj prostor — vše zmizelo během jednoho dne. A nemohla jsem říct ne. Protože má pravdu — jsem přece matka.

Řekněte, udělala sp