Dnešní děti například skvěle ovládají moderní technologie, často lépe než jejich babičky. Ale děti minulosti a současnosti se od sebe velmi liší.
Hlavní rozdíl spočívá v tom, že dříve byly děti od útlého věku vedeny k samostatnosti a práci.
Dnes se tento trend změnil: od kolektivního přístupu se přešlo k individuálnímu – velmi zjednodušeně řečeno, každý je strůjcem svého štěstí.
O tom, co děti dříve uměly a jaké dovednosti si osvojovaly, čtěte dále.
Být samostatný
Dříve děti bez problémů zůstávaly od útlého věku samy doma. Pětileté děti se bez doprovodu dospělých klidně pohybovaly po svém okolí, chodily do obchodu pro mléko nebo chléb a stály ve frontách jako všichni ostatní.
Mladší školáci chodili sami do školy, po vyučování se vraceli domů na oběd, dělali si úkoly a pak spěchali na zájmové kroužky, například hudební nebo sportovní.
Rodiče byli mezitím v práci a nemohli kontrolovat, kde se jejich děti nacházejí – mobilní telefony ještě neexistovaly a pevné linky byly výsadou pouze některých domácností. Po škole na děti nečekali rodiče nebo prarodiče jako dnes.
Připravit oběd a vyžehlit oblečení
Školáci z minulého století si dokázali sami připravit oběd – například si usmažit vajíčka nebo uvařit kaši. Ve školách se často konaly soutěže, kde děti loupaly brambory, krájely zelí nebo připravovaly saláty na čas.
Žádný problém pro ně nebylo ani vyžehlit školní uniformu nebo vyčistit boty.
Pomáhat dospělým
Ve školách děti pravidelně držely pořádek ve třídách – samy zametaly a myly podlahy, místo aby to za ně dělal školník. Byly zapojeny i do prací na školních pozemcích – zametaly, sbíraly listí, pletly plevel nebo sázely stromy.
Kromě toho mělo každé dítě doma své povinnosti, které se určovaly podle rodinných pravidel.
Občas se ve školách pořádaly akce na sběr starého papíru nebo kovového šrotu. Soutěžní atmosféra motivovala žáky, kteří shromažďovali materiály nejen z domova, ale i z širšího okolí.
Práce v zemědělství
V létě a na podzim se děti účastnily zemědělských prací. Sběr jahod, třešní nebo hroznů byl mnohem zábavnější než sklizeň brambor nebo řepy, ale všichni věděli, že je to potřeba.
Dělat úkoly bez pomoci rodičů
Každý žák si musel sám zapisovat domácí úkoly do deníku. Pokud něco zapomněl, musel si poradit a zeptat se spolužáka.
Dnes rodiče do pozdních hodin diskutují v chatech na sociálních sítích: „Co bylo zadáno? Jak to udělat? Co se máme učit?“
Hledat informace v knihovně
Když děti potřebovaly najít informace, musely jít do knihovny a číst knihy nebo encyklopedie. Dnes se všechno hledá na internetu.
Výsledkem je, že schopnost zapamatování a trénink paměti se výrazně zhoršily. Děti už často nemusí nic pamatovat, protože vědí, že všechny informace najdou online.
Mít krásné písmo
Žáci v minulosti psali perem, které vyžadovalo správný úhel držení. Pokud pero drželi špatně, inkoust netekl správně nebo se rozmazával. Proto bylo kaligrafii věnováno hodně času a úsilí.
Dnes je psaní kuličkovým perem mnohem jednodušší, ale rozvoj krásného písma už není tak důležitý.
Přišít knoflík a vyrobit stoličku
Na pracovních činnostech děti od útlého věku rozvíjely své manuální dovednosti. Chlapci pracovali se dřevem, dívky se učily šít, plést a vařit.
Každý žák si dokázal sám ušít zástěru nebo jednoduchou sukni a vyrobit ptačí budku nebo stoličku.
Používání logaritmického pravítka
Zhruba do začátku 80. let, než se objevily kalkulačky, se na hodinách algebry a geometrie učilo pracovat s logaritmickým pravítkem. Pomocí tohoto výpočetního nástroje bylo možné provádět násobení, dělení, umocňování a mnoho dalších operací.
Toto zařízení nebylo jednoduché na ovládání, ale pokud dítě pochopilo princip práce s logaritmickým pravítkem, usnadnilo mu to složité výpočty. Ve vyšších třídách se navíc fakultativně učilo počítání na kuličkovém počítadle.
Dnes jsou tyto metody zastaralé a školáci se již nemusí trápit s jejich zvládnutím, ale nejsou zapomenuty – některé modely pánských hodinek mají zabudované logaritmické pravítko kolem ciferníku.
Vážit si věcí
V minulosti byl nedostatek zboží, což učilo děti pečlivě zacházet se svými věcmi. Oblečení se opravovalo – látalo, zašívalo a zdobilo aplikacemi. Rozbitý spotřebič se opravil, nevyhodil.
Děti také věděly, jak opravit obal knihy, zašít díru v punčochách nebo spravit rozbitou hračku.
Komunikovat a hrát si
Děti tehdy trávily spoustu času venku, hrály různé hry, jako třeba gumu, fotbal nebo skákaly přes švihadlo. Dnes však většina jejich činností probíhá v digitálním světě.
Máte něco, co byste k tomuto seznamu přidali?
Leave a Reply