– Babičku zvát nebudu! – prohlásil vnuk. A v den svatby to dokázal všem

– Tak, a proč se o svatbě vnuka dozvídám od sousedky a ne od rodiny? – uvedla Marta ve dveřích a pohlédla na snachu a syna.

Lea a David se na sebe podívali. I oni byli v rozpacích — jejich syn nepovažoval za nutné oznámit babičce nadcházející svatbu.

– Možná ještě nikoho nezval? – pokusila se Lea omluvit slabým hlasem.

– A já nejsem snad nikdo? Dokud nepozve – mlčet? – ušklíbla se Marta a šla do kuchyně. – Věděli jste to už dávno, že?

– Sami jsme se to dozvěděli před pár dny, – řekl David rozpačitě.

Lea mlčela. Všechno jí bylo jasné: před třemi lety došlo mezi Martou a jejím vnukem ke sporu. Tehdy přišel Luka za babičkou pomoci na zahradě a ona ho uvítala s nadávkami — kvůli jeho dlouhým vlasům a culíku.

– Jsi snad holka? Nebo se nikdy neoženíš? Přivedeš si domů muže?

Luka se snažil bránit, ale Marta se neuklidnila a v jednu chvíli mu polila vlasy zelenou. Od té doby na ni přestal myslet. Pouze na naléhání otce jí občas posílal neutrální přání k svátkům.

Marta odešla, a navrch vrčela: – Budu muset ještě hledat dárek, sakra.

Jakmile se za ní zavřely dveře, David se vrhl na svou ženu: – Zavolej mu a řekni, aby pozval babičku!

– Zavolej si mu sám! – odpověděla Lea.

– Stále se zlobí kvůli nějaké zelené? – divil se David.

– A ty by ses nerozzlobil? – jemně připomněla žena. – Seděl doma celý týden a barvil si vlasy…

– Prosím tě! – mávl rukou David a okamžitě zavolal synovi.

– Pozveš babičku na svatbu? – zeptal se.

– Ne, – odpověděl Luka krátce.

– Vážně? Stále se zlobíš?

– Není to tvoje věc. Je to moje svatba a já rozhodnu, koho pozvat.

– Ona se urazí!

– Pak měla přemýšlet, než mě nazvala holkou a polila mě zelenou.

– Je to starší člověk. Odpusť jí.

– Já a Irena si svatbu platíme sami, takže rozhodujeme také my.

– Přemýšlej ještě…

– Sbohem, tati.

Několik pokusů o změnu synova rozhodnutí k ničemu nevedlo. Poté se David uchýlil k extrémním opatřením:

– Pokud nepozveš babičku, já také nepřijdu!

– Nechoď. Jsi dospělý, ale nemáš právo tlačit.

David se vzdal. Marťe řekl:

– Svatbu slaví bez starší generace. Po mladistvu.

– No a skvěle, – dokonce to uvítala.

Na samotné svatbě vzal David stranou manželku a syna:

– Jen nepublikujte fotky. Ať máma neví, že jsme byli.

– Opravdu? – zamračil se Luka.

– Ona se urazí. Pomysli sám…

– Ať se urazí! – vzplanula Lea. – V životě každého je lekce. Možná je načase, aby si ji osvojila?

– Tak těžké je nezveřejňovat fotky? – nedal se David.

– Stačilo. Je mi 43 a nehodlám se schovávat před tvojí mámou!

– Pak se neobjeví žádná moje fotografie! – bručel David.

– Skvěle! – protočila oči Lea.

Ale vyhnout se fotoaparátu nemohl. O pár dní později viděla Marta fotografii.

– To znamená, že jenom mě nepozvali?! Vychovala jsem lháře! – udělala scénu.

– To Luka nechtěl… – snažil se David ospravedlnit.

– Citlivý jako děvče! Měl bych ho na svatbě znovu polít zelenou!

Poprvé se David zamyslel: možná syn udělal všechno správně?